|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Když se bouřka vybouří
Potkal jsem je u dveří před lékárnou. Všichni tři tam stáli v řadě, jako před startovací čárou - neoholený táta s dvěma holčičkami v červených puntíkatých šatečkách - stále něco přežvykoval s očima obrácenýma k nebi - všichni tři měli oči obrácené k nebi a naslouchali čvachtání kolemjdoucích mokrých bot. A nebe! Kamarádé, to nebe Ti bylo tak zatraceně modré a vypucované, že bych v něm v tu chvíli utopil i ten svůj neomytej ksicht - odcházely totiž poslední nadrobené mráčky, rybiny - myslím, že jsem o nich četl někde v Novém zákoně „rybáři stahují sítě, bude hezky“ - no právě takové byly! A bylo nádherně!
Utřel jsem si nudli, pošimral se pod nosem a s „nojó“ požádal o svolení projít do dveří - ten chlap mne ale neslyšel….vzal ty svoje holky kolem ramen a v tu chvíli jim povídá: „Déšť pochází z nebe, cítíte to, jak se vrací domů?“
Uměl prostě říci tu pravou pěknou věc v tu pravou chvíli - víš, to bych chtěl také jednou umět - vytáhl jsem tedy v tramvaji alespoň kus pomačkaného papíru a do jeho linek vtiskl tento krátký kousek…
|
|
|
